Janin blokíšek

Orientální kočka

Historie

Původní barva kožichu byla barva lila.Protože obliba orientálních koček vzrůstala a chovatelé si uvědomili genetické možnosti vytváření různých vzorů kožichů,byl nastartován nový program.V součastnosti už máme orientální kočky v deseti uznaných barvách a v dalších sedmi barvách želvovinových.

Charakter a temperament.

Orientální kočky vyžadují spoustu pozornosti.Mají mimořádně silný hlas a často ruší hovor.Chtějí se podílet na každé domácí činnosti,třeba stlaní posteli nebo mytí nádobí.Nechtějí být ani docela krátkou dobu ponechány samy sobě,a jste-li celý den v práci,budou vděčné za společnost další kočky.

Typ a standardní rysy.

Orientální kočka je středně velká,silná a svalnatá.Je štíhlá a elegantní,ale přes svůj tvar a velikost by měla být těžká. Orientální kočky by nikdy neměly být příliš vyzáblé ani by neměly mít nízkou váhu.Tvar očí by měl být typicky orientálně zešikmený.Uši mají být daleko od sebe,adíváme-li se na kočku zepředu,měly by jejich konečky tvořit se špičkou nosu trojúhelník.Z profilu je nos rovný.

Barvy kožichu.

Jednobarevná:

Tyto kočky musí mít po celém kožichu stejnou barvu,a to až ke kořínkům chlupů,bez nejmenší známky stínování, pruhování či žíhání a nesmí mít žádné bílé chlupy.Některé z běžně uznávaných barev jsou tyto:

Havana: Barva je sytě teple hnědá,má hnědou kůži na nose a růžovohnědé polštářky na spodku tlapek.Oči jsou jasně zelené.
Bílá: Čistá jasně bílá barva,světle růžový nos a polštářky na tlapkách. Oči safírově modré.
Černá: Kožich musí být jednobarevný,jantarově černý se stejně zbarveným nosem a polštářky na tlapkách.Oči jasně zelené.
Modrá: Měla by to být světlá střední modř,která je i barvou nosu a polštářků na tlakách.Oči jsou zelené.
Lila: Požaduje se narůžovělá studená šeď s levandulově zbarvenou kůží na nose a na polštářcích tlapek.Oči jsou zelené.

K dalším novějším odstínům patří červená,krémová,skořicová, karamelová a žlutohnědá.

Barvy se vzory:

Želvovinová: Želvovinové kočky obvykle mají na kožichu dobře promíchanou směs červené,krémové a hnědé barvy,černá nebo růžová je kůže polštářků na spodku tlapek a na nose.Oči jsou zelené.Želvovinové kočky nyní existují i v několika dalších barvách včetně čokoládové,skořicové,karamelové a žlutohnědé, ať už je základní barva jakákoliv,je důležité,aby byly doplňkové barvy dobře promíchané a aby byla barva očí stejná jako barva dominantní.
Žíhané kočky: Žíhané kočky mohou mít kožich se čtyřmi různými vzory:klasický,skvrnitý, pruhovaný a s tikingem.Existují ve více než třiceti různých barvách.Pro barvu očí a kožichu platí totéž co pro jednobarevnou srst.
Kouřové,stínované a s tippingem: Tyto variety mají srst bez patrného vzorování,každý jednotlivý chlup má jinou intenzitu zabarvení,takže kožich vypadá jednobarevný.U srsti s tippingem je ale vidět množství barvy jen na konečku každého chlupů,zatímco u kouřové je tomu právě naopak-barva srsti je stejná skoro až ke kořínkům chlupů. Stínovaný kožich je někde mezi oběma.Všechny tyto druhy je možné vyšlechtit ve všech barevných variacích.

Výhody.

• Jsou velice elegantní a atraktivní.
• Mají krátkou hustou srst,která nevýžaduje mnoho kartáčováníani nadměrně nelíná.
• Jsou inteligentní a láskyplné.
• Jsou družné.

Nevýhody.

• Má velice silný hlas,zvlášť když hárá.
• Nepřetržitě se hlasově projevuje.
• Je-li ponechána o samotě na jakkoli dlouhou dobu, může se chovat destruktivně.

PERSKÁ KOČKA

Modrá britská kočka

Pro ideální tvar těla a krásnou plyšovou srst nebesky modrošedé barvy, z níž vynikají oranžové nebo měděné oči, je modrá britská krátkosrstá kočka mezi ostatními krátkosrstými kočkami stálicí na horních příčkách žebříčku popularity.

Historie

Modrá britská krátkosrstá kočka byla vyšlechtěna na konci 19. století z nej lepších pouličních koček. Hned z počátku se objevovala na výstavách koček, ale úpadek chovů během druhé světové války a pomíchání s jinými plemeny po válce způsobily, že se typ modré britské krátkosrsté kočky pokazil. Jistého zlepšení se dosáhlo přilitím krve modrých perských koček za cenu toho, že se prodloužila srst. Teprve v padesátých letech bylo výběrovou plemenitbou vzkříšeno plemeno v původním typu.

Temperament

Je to velmi milá kočka s bystrými smysly, vynikající společnice a důvěrná přítelkyně. Někteří chovatelé říkají, že přímo touží po klidném životě.

Variety

Některé asociace považují krátkosrstou kočku za varietu modré britské krátkosrsté kočky, jiné ji považují za samostatné plemeno. Byla vyšlechtěna ve středověku ve Francii mnichy z kláštera La Grande Chartrese (proslulém zeleným likérem) z koček dovezených ze severní Afriky. V Severní Americe ji považují za samostatné plemeno, které je podsaditější než modrá britská krátkosrstá kočka, s šedivějším zbarvením srsti a méně kulatým obličejem. Ve Velké Británii se oba typy natolik přiblížily, že se považují za totožné.

Černá britská kočka

Více než kterékoli jiné plemeno byla černá britská krátkosrstá kočka po dlouhé věky zdrojem strachu, pověr i uctívání. Často byla pro­následována jako špatné zname­ní, stejně často však byla prohla­šována za nositelku štěstí. Mno­ho černých koček bylo ve stře­dověku odsouzeno pro spojení s ďáblem ve snaze církve očis­tit Evropu od zbytků pohanských názorů, a tak musíme říci, že černá kočka měla velké štěstí, že to všechno přežila.

Historie

Černá britská krátkosrstá kočka byla jedním z prvních plemen vystavovaných koncem 19. století v londýnském Crystal Paláce. Plemeno bylo vyšlechtěno výběrem nejlepších jedinců z britských pouličních koček. Černé krátkosrsté kočky se dnes chovají v čistých černě zbarvených liniích, ale občas se černá koťata objeví i ve vrzích želvovino-vých koček. Černé kočky se také po­užívají při plemenitbě želvovinových britských krátkosrstých koček a britských krátkosrstých koček želvovinových s bílou.

Temperament

"Je to dobromyslná a inteligent­ní kočka, ideální pro dům i zahradu." Kucky, kucky. S tím nemohu souhlasit. Dobromyslná ano, ale inteligentní? Ne... Ale všechno má své klady i zápory.

Variety

Černá britská krátkosrstá kočka nemá žádné variety.

Dodatek

Krátkosrsté, černě zbarvené kočky můžeme vidět kdekoli, ale obyčej mají zelené oči. Ušlechtilá černá britská krátkosrstá kočka s prů­kazem původu má oči jiskřivě oranžové nebo měděné, nádherně kontrastující s hustou, černou srstí.

Krémová britská kočka

Tato atraktivní kočka vypadá, jako kdyby právě spadla do hrnce sedlé smetany, praxi není snadné dosáhnout požadovaný světlý jednotný tón zbarvení, a dobří jedinci jsou vzácnější než u jiných variet britských krátkosrstých koček. Kočky vyšlechtěné želvovinových bývají příliš červené, a protože ve vrhu pro tygrování lze jen těžko potlačit, mnohých koťat přetrvává kresba srsti až dospělosti. I když v některých případech bledne, může se při extrémně horkém nebo chladném počasí zase objevit.

Historie

Koncem 19. století se začali ve vrzích želvovinových krátkosrstých koček objevovat krémově zbarvení jedinci. Dlouhou dobu se nevědělo, - vyjma náhody - lze tuto novou varietu získat. Proto trvalo přes dvacet let, než byly krémové britské krátkosrsté kočky oficiálně uznány samostatné plemeno a byl pro vytvořen chovný program, věcnější zájem o toto plemeno 1 však zaznamenán teprve padesátých letech.

Temperament

Krémová britská krátkosrstá kočka má nesmírně dobrou povahu. Svému majiteli je tulná.

Bílá britská kočka

Bílé britské krátkosrsté kočky byly vždy ceněny pro čistotu srsti a v mnohých zemích jsou považovány za symbol dokonalosti. Stejně jako u bílých perských koček má modro­oká varieta tohoto plemene sklon k dědičné hluchotě.

Historie

Moderní chov vznikl koncem 19. století výběrem nejlepších bílých jedinců pouličních koček.

Temperament

Jako všechny britské kočky není moc chytré - na obyčejnou kočku z ulice nemá. Je prostě urozená. Jinak je to ale docela milý společenský tvor.

Variety

Známe tři variety: s modrýma očima, s oranžovýma očima a s nestejně zbarvenýma očima (neušlechtilé bílé krátkosrsté kočky bez průkazu původu mají obvykle zelené oči).

Siamská kočka (Siamese cat)

Siamská kočka je lehká a elegantní. Plemeno vznikalo před více jak 600 lety na území Siamu, dnešního Thajska. Siamské kočky se vždy vysoce cenily a žily pouze na dvoře panovníků.

PLEMENO:
Siamská kočka je plemeno orientálních krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Stát Thajsko se dříve jmenovalo Siam. Plemeno, které vznikalo před více jak 600 lety na území této země, tedy dostalo jméno Siamské kočky. Předpokládá se, že jejím předkem byla místní Bengálská kočka. Existuje mnoho druhů Siamských koček a rozdělují se podle svého zbarvení. Siamské kočky se vždy vysoce cenily a žily pouze na dvoře panovníků.
V druhé polovině 19. století dovezl panovník Siamu do Evropy, jako dar vysoce postaveným osobnostem, několik desítek Siamských koček. V roce 1884 přivezl anglický konzul v Bangkoku toto zvíře do Londýna. V roce 1901 se konal britský "Klub siamských koček" a v roce 1902 byl stanoven její standard. Poté bylo toto plemeno vyvezeno do Ameriky a jiných zemí.
Na počátku 20. století byla Siamská kočka dovezena také do Ruska. Výsledkem páření se s jinými plemeny a místními kočkami ztratila Siamská kočka svoji čistokrevnost. V její domovině v Thajsku došlo ke stejné situaci.
Proto začala "Asociace ochrany divokých koček Thajska" nyní znovu pracovat na zvýšení počtu Siamské kočky a obnově čistoty plemene. Rozvojem plemene se aktivně zabývají také v Anglii.
VELIKOST:
Miniaturní.
HMOTNOST:
V rozmezí 2,5 až 5,5 kg.
SRST:
Srst je velice krátká, hustá, lesklá a vydatně přiléhající. Všechny siamské kočky mají akromelaninové zbarvení, což je různá barva základní srsti a vlasového pokrytí na čumáčku, uších, nohách i ocase. Takové zbarvení se jmenuje "point". Rodí se světlé a teprve s růstem později tmavnou. Dle zbarvení srsti je známo okolo 20 různých druhů siamských koček.
HLAVA:
Hlava je středně velká, k poměru těla úměrná, má klínovitý tvar. Tvarem je podobná hlavě kuny. Brada a čelisti jsou přiměřeně velké.
NOS:
Nos je rovný a dlouhý, linii čela prodlužuje bez zlomu.
UŠI:
Uši jsou delší a velké. V posazení jsou široké a na koncích špičaté.

OČI:
Oči mají mandlový tvar, jsou zlehka zešikmené, ne příliš hluboko posazené a mají jasně modrou nebo šedou barvu.
TĚLO:
Krk je dlouhý a urostlý. Tělo svalnaté, pružné, trochu protáhlé, avšak úměrně stavěné. Ramena jsou přibližně v jedné šířce s bedry. Záda a bedra jsou silná. Nohy jsou dlouhé, tenké, urostlé a pevné. Zadní nohy jsou o trošku delší než přední. Tlapy jsou malinké, oválné.
OCAS:
Siamská kočka má dlouhý a tenký, na konci zašpičatělý ocas.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,FIFé,CFA,TICA.


SIAMSKÉ A ORIENTÁLNÍ KOČKY - historie

Původní vlastí tohoto tradičního plemene je Siam (dnešní Thajsko). První kočky s modrýma očima se zcela zvláštním, do té doby neznámým zbarvením, byly dovezeny do Anglie roku 1884. Zde si získaly mnoho príznivců a na mnoho let byly mezi prvními nejžádanějšími známými plemeny koček. Během času se změnil vzhled siamských koček na štíhlé a elegantní plemeno a výrazně rozšíril počet jejich barevných variant. Kromě toho došlo ke změnám v exteriéru těchto koček. Původní kočky šilhaly a měly zalomené konečky ocásku. Zatímco v počátcích jejich chovu byly tyto znaky žádoucí, postupem let bylo zjišteno, že se jedná o dedičné defekty, a proto se začaly z chovu vyřazovat.

Siamská kočka má hlava dlouhou, klínovitou s rovným profilem. Uši má velké a široce nasazené, končetiny i ocas dlouhé. Trup koček musí být elegantní. Její srst je krátká a nemá podsadu. Proto je těsně přilehlá k tělu, čímž vyniknou její elegantní tvary. Odznaky - zbarvení těchto koček je tmavá maska, uši, končetiny a ocas musejí být v dobrém kontrastu se světleji zbarveným tělem. Oči siamek jsou modré. Tyto kočky mají takzvaně psí povahu, vyžadují pozornost svého pána, jsou velmi zvědavé a bez jejich asistence se nic doma neobejde. Jsou to také kočky velice inteligentní a rády se učí. Není výjimkou, že dokáží aportovat malé předměty nebo chodit na vodítku.

Orientální krátkosrsté kočky jsou elegantní, štíhlé a podobají se kočkám siamským, ze kterých byly vyšlechtěny. Jsou poměrně mladé plemeno bez odznaku se zelenýma očima. Tyto kočky se těší značné oblibě, takže počet jejich barevných variant se stále rozšiřuje. Toto plemeno bylo vyšlechtěno v padesátých letech v Anglii ze siamské kočky s čokoládovými odznaky krížením s jednobarevnými evropskými krátkosrstými kočkami a jako
plemeno uznána v roce 1958.